Nový občanský zákoník – 89/2012

Starý občanský zákoník byl přijat v roce 1964 Národním shromázděním a počátkem 90. let tedy po sametové revoluci prošel rozsáhlou novelizací, přičemž nejzásadnější byla novelizace zákonem č. 509/1991 Sb. Navzdory tomu, že od doby vzniku Starého občanského zákoníku byly postupně přijímány další zákoníky, upravující podrobněji další dílčí odvětví soukromého práva, zejména obchodní zákoník, zákoník práce a zákon o rodině, občanský zákoník zůstával podle svého ustanovení § 853 i pro tato odvětví subsidiárním předpisem, jehož právní normy se uplatňovaly v případě, že zvláštní úprava o dané věci mlčela. Některá obecná ustanovení občanského zákoníku (například pravidla pro počítání času nebo definice nemovité věci) nacházela místo i v právu veřejném.

Od 1. ledna 2014 vstoupil do účinnosti nový občanský zákoník – zákon 89/2012 Sb. a řada dalších předpisů, které jsou součástí tzv. rekodifikace soukromého práva. Ministerstvo spravedlnosti České republiky připravilo v souvislosti s touto převratnou legislativní změnou komplexní systém vzdělávání úředníků státní správy a samosprávy. Zákoník mimo jiné posiluje smluvní volnost a svobodu vůle nad zbytečnými formalitami. Odstraňuje také komplikovanou dualitu hlavně mezi občanským a obchodním zákoníkem. Jaké je právní minimum pro manažery, obchodníky a další profese v podnikání?  Ubývá případů právního jednání, kdy zákon požaduje přesné formální požadavky. Současně se sjednotí dosavadní dvojkolejná úprava – typicky kupní smlouvy – daná občanským i obchodním zákoníkem.

Comments are closed.